Silvestr aneb co nám ten rok vzal a dal

Tak se zase hlásím. She Toast nemá co číst :-D Blíží se poslední večer roku. Někde se oslavy pomalu rozjíždí, někde je času... U nás to vypadá asi tak, že sestra (bydlí sama) si pozvala pár známých, tak bude slavit s nima.. Naše drahá maminka jde k bývalým sousedům a já mířím k eN. Náš byt zůstane pustý. Jen osmáci a křeček všechno prospí.
She Toast objevila další věc, kterou může umístit na blog, eN slintá po svém synkovi z Kutné Hory, vůbec to nevypadá, že by měl být konec roku.
A já? Já sedím u Einsteina2, v Petrově mikině a přemýšlím. Před pár lety byl Silvestr velká akce. Všichni na Klubovně, bývalo to vyhlášené. Já nebo Petr jsme to organizovali. Kde je těm dnům konec?
Tohle je vlastně první Silvestr bez něj. Teda ne fyzicky, vždycky někde byl, zlil se a pak se smál sám sobě, co zase dělal a s kým se porval. Dneska se na nás bude dívat už jen shora. Pijem na tebe, kamaráde!
Naopak loni byl Silvestr zajímavý. S mým teď už bývalým, jeho bývalou a její sestrou. To už vážně nechci zažít!
Celý rok 2012 byl zvláštní... Na začátku byl vztah. Na jednu stranu krásný, na tu druhou bolestivý. Moje nervy šly do háje, moje kila mizely. Naštěstí aspoň zdravý rozum zůstal. Jaro bylo krásné. Osamostatnila jsem se, bydlela s přítelem a s Petrem... Nejkrásnější období. Ale taky skončilo dramaticky. Stejně jako ten vztah. Už nikdy si na život nesáhnu. Já volala o pomoc. Volala jsem svého přítele a on nepřišel. Bolelo to, já v záplavě slz řezala, prosila ho o pomoc, ale nepřišel. Pomohli mi přátelé, hlavně Klára a Filip. Dodali mi sílu a já se začala pomalu dávat dohromady. A s ním všechno ukončila.
Zjistila jsem, kdo jsou ti praví přátelé. Léto bylo naše. Naučila jsem se, že když něco hodně chci, když se nevzdávám a jdu si za tím, nakonec se to podaří. A tak moje družstvo vyjelo na první závody. Prožili jsme nádherných 5 dní na táboře, pak přišla nezapomenutelná dovolená. Návrat do reality byl dojemný.
A pak přišla rána. Odešel. Petr si vzal život, 3 dny po svých narozeninách. Bylo mu 21. S tím přišlo další poznání. Někdy máme lásku opravdu vedle sebe a nevidíme ji, protože jsme zahledění někam, kde to nemá smysl, budoucnost. Nebylo nám přáno být spolu jako partneři, ale zůstaly vzpomínky na krásné přátelství. A snad i náš pejsek se má u nových páníčků dobře.
Tehdy, v nejhorších chvílích vedle mě nejvíc stáli Zet a Filip. Hlavně Filip. Nenechal mě utápět se ve smutku, donutil mě žít dál. Když se kostelem ozývaly slova faráře, držel mě za ruku, když se bílá rakev vzdalovala, stáli vedle mě. Nikdy jim to nezapomenu.
Zbylé tři měsíce už byly klidné. Sem tam nějaká pomluva od mých místních "fanoušků", pak jedna známá co měla neúmyslnou snahu rozhádat naši partu. A každý den pár vzpomínek na něj.
Co mi uplynulý rok dal a vzal? Vzal mi přítele, vzal mi iluze o jednom člověku, vzal mi naivitu a kus arogance. Dal mi vědomí, že mám pravé přátele, na které se můžu spolehnout. Dal mi naději, že bude zase líp. A hlavně mi dal chuť do života, chuť změnit co je špatně a bojovat o to, na co mám právo. A jak jste na tom vy?

Tak se s váma moji milí čtenáři pro letošek loučím. Pijte s Mírou, Frantou, Pepikem nebo s kým chcete. Nesnažte se dostat na záchytku, tam budou mít i bez vás hodně práce. :) A myslete na to, že cokoliv provedete, bude vaše ostuda. :)

Pa a pusu


vaše eLMo :-*