Tak vám řeknu, že s překvapením je to někdy vážně kříž. Zvlášť, když je sami připravujete. Já sama mám překvapení hrozně ráda. Je sice pravda, že když na mě někdo přijde s větou "musím ti něco říct", tak očekávám katastrofu, ale jinak jsou překvápka prostě moje.
Letos v září jsem byla na dovolené a na celé 3 týdny jsem tady nechala tu svoji partu napospas osudu. Jasně, řvala jsem jak želva už když jsme se loučili. Ale musím říct, že poslední společný den jsme si užili. Byli jsme na mistrovství republiky v PS (požární sport) a pak na pouti. Vymetli jsme pár kolotočů, stánků s jídlem. Zet mi dala perníkové srdce a Filip plyšového medvídka. A pak jsem odjela.
Tři týdny ubíhaly někdy pomaleji, někdy rychleji. A čím víc se blížil odjezd, tím víc jsme se těšili. A to mě přivádí k tomu překvapení.
Měla jsem se vrátit v pátek, tak jsem se s nima domluvila, že se sejdeme ve 4 nebo tak nějak. Ale to bych nebyla já. Díky tomu, že už začala škola, tak jsem se jich poptala na jejich rozvrhy. To mi hrálo do karet, protože v pátek končili všichni stejně.
Domů jsem se vrátila kolem 11 a v jednu už jsem stála kousek od školy a čekala... Nikdo to nečekal. Filip sešel celý kopec a měl co dělat aby se nerozesmál, rozloučil se s klukama a rozběhl se proti mně. She Toast si mě celou cestu nevšimla, tak jsem musela naznačit její kamarádce aby do ní drcla. Až pak mě uviděla a tomu jejímu překvapenému výrazu se nešlo nesmát. :) Zato En mě viděla už někde nahoře na kopci, zastavila se, chvíli přemýšlela jestli jsem to já. A pak se rozběhla, zahodila deštník a padly jsme si do náruče.
Zet byla doma, bylo jí blbě tak jsem ji vytáhla a jelikož nemohla běhat, tak se ke mně doploužila. A nakonec Vé. Ta chodí do školy jinam, tak jsme na ni počkaly na zastávce a ona prostě nechápala. Celý den jsme se všichni usmívali jak měsíček na hnoji, že jsme konečně spolu. Tohle mi vážně vyšlo. Jo, vážně je ráda překvapuju.
To ale asi neplatí pro Seppa. Další z mých dobrých přátel. Je to přesně ten typ Dobrá duše-ne moc dobrý zevnějšek. On se tak nějak zakoukal do Vé. No asi víc než zakoukal. A řekla bych, že ona do něj taky, jenže si to holka zlatá neuvědomuje. Nejsem jediná, kdo si to myslí. Ale to je jiný příběh. Jde o tohle.
Silvestr. Sepp bude tady, v parku. Vé měla být doma ve městě. Neměli se potkat. Ale pak se ukázalo, že bude taky tady. Měly jsme být i se Zet u nás. Tak mě napadlo, proč neudělat překvápko pro Seppa? Proč s Vé do toho parku prostě nepřijít? Bude to jednoduché. Oběma jim zatajím, že tam ten druhý nebude. To není lež, no ne? Prostě jen neřeknu všechno.
Všecko klapalo až do včerejška. Kde mě by napadlo, že Sepp se dá do řeči s She Toast. Tady musím uvést, že se plány změnily a nakonec to vypadá na párty u En. A jak nikdo o mém plánu nevěděl, Sepp řekl She Toast, že bude v parku, ta mu zase řekla, že Vé bude tady. Můj plán se zhroutil jako domeček z karet.
Ale to bych nebyla já! Naděje přece umírá poslední. A tak jsem donutila She Toast aby mu řekla, že Vé do parku nepůjde, protože jí to otec zakázal. Seppa jsem zase přiměla říct, že tam taky nebude, protože to padlo a bude v UH s rodičema. She Toast je inteligentní, té jsem to vysvětlovat nemusela. Chápe moje důvody. Sepp z toho ale asi nemohl spát. Vysvětlovala jsem mu proč to Vé nesmí vědět, nelíbilo se mu to. A ještě dnes po mě chtěl po sto-páté vysvětlení, proč o tom holky nemůžou nic vědět.
Snad se mi teda povedlo odvrátit katastrofu, kdo ví. To se dozvíme až na konci pořadu.
Pa a pusu
vaše eLMo
Žádné komentáře:
Okomentovat