Tak se zase hlásím. She Toast nemá co číst :-D Blíží se poslední večer roku. Někde se oslavy pomalu rozjíždí, někde je času... U nás to vypadá asi tak, že sestra (bydlí sama) si pozvala pár známých, tak bude slavit s nima.. Naše drahá maminka jde k bývalým sousedům a já mířím k eN. Náš byt zůstane pustý. Jen osmáci a křeček všechno prospí.
She Toast objevila další věc, kterou může umístit na blog, eN slintá po svém synkovi z Kutné Hory, vůbec to nevypadá, že by měl být konec roku.
A já? Já sedím u Einsteina2, v Petrově mikině a přemýšlím. Před pár lety byl Silvestr velká akce. Všichni na Klubovně, bývalo to vyhlášené. Já nebo Petr jsme to organizovali. Kde je těm dnům konec?
Tohle je vlastně první Silvestr bez něj. Teda ne fyzicky, vždycky někde byl, zlil se a pak se smál sám sobě, co zase dělal a s kým se porval. Dneska se na nás bude dívat už jen shora. Pijem na tebe, kamaráde!
Naopak loni byl Silvestr zajímavý. S mým teď už bývalým, jeho bývalou a její sestrou. To už vážně nechci zažít!
Celý rok 2012 byl zvláštní... Na začátku byl vztah. Na jednu stranu krásný, na tu druhou bolestivý. Moje nervy šly do háje, moje kila mizely. Naštěstí aspoň zdravý rozum zůstal. Jaro bylo krásné. Osamostatnila jsem se, bydlela s přítelem a s Petrem... Nejkrásnější období. Ale taky skončilo dramaticky. Stejně jako ten vztah. Už nikdy si na život nesáhnu. Já volala o pomoc. Volala jsem svého přítele a on nepřišel. Bolelo to, já v záplavě slz řezala, prosila ho o pomoc, ale nepřišel. Pomohli mi přátelé, hlavně Klára a Filip. Dodali mi sílu a já se začala pomalu dávat dohromady. A s ním všechno ukončila.
Zjistila jsem, kdo jsou ti praví přátelé. Léto bylo naše. Naučila jsem se, že když něco hodně chci, když se nevzdávám a jdu si za tím, nakonec se to podaří. A tak moje družstvo vyjelo na první závody. Prožili jsme nádherných 5 dní na táboře, pak přišla nezapomenutelná dovolená. Návrat do reality byl dojemný.
A pak přišla rána. Odešel. Petr si vzal život, 3 dny po svých narozeninách. Bylo mu 21. S tím přišlo další poznání. Někdy máme lásku opravdu vedle sebe a nevidíme ji, protože jsme zahledění někam, kde to nemá smysl, budoucnost. Nebylo nám přáno být spolu jako partneři, ale zůstaly vzpomínky na krásné přátelství. A snad i náš pejsek se má u nových páníčků dobře.
Tehdy, v nejhorších chvílích vedle mě nejvíc stáli Zet a Filip. Hlavně Filip. Nenechal mě utápět se ve smutku, donutil mě žít dál. Když se kostelem ozývaly slova faráře, držel mě za ruku, když se bílá rakev vzdalovala, stáli vedle mě. Nikdy jim to nezapomenu.
Zbylé tři měsíce už byly klidné. Sem tam nějaká pomluva od mých místních "fanoušků", pak jedna známá co měla neúmyslnou snahu rozhádat naši partu. A každý den pár vzpomínek na něj.
Co mi uplynulý rok dal a vzal? Vzal mi přítele, vzal mi iluze o jednom člověku, vzal mi naivitu a kus arogance. Dal mi vědomí, že mám pravé přátele, na které se můžu spolehnout. Dal mi naději, že bude zase líp. A hlavně mi dal chuť do života, chuť změnit co je špatně a bojovat o to, na co mám právo. A jak jste na tom vy?
Tak se s váma moji milí čtenáři pro letošek loučím. Pijte s Mírou, Frantou, Pepikem nebo s kým chcete. Nesnažte se dostat na záchytku, tam budou mít i bez vás hodně práce. :) A myslete na to, že cokoliv provedete, bude vaše ostuda. :)
Pa a pusu
vaše eLMo :-*
pondělí 31. prosince 2012
Překvapení!!
Tak vám řeknu, že s překvapením je to někdy vážně kříž. Zvlášť, když je sami připravujete. Já sama mám překvapení hrozně ráda. Je sice pravda, že když na mě někdo přijde s větou "musím ti něco říct", tak očekávám katastrofu, ale jinak jsou překvápka prostě moje.
Letos v září jsem byla na dovolené a na celé 3 týdny jsem tady nechala tu svoji partu napospas osudu. Jasně, řvala jsem jak želva už když jsme se loučili. Ale musím říct, že poslední společný den jsme si užili. Byli jsme na mistrovství republiky v PS (požární sport) a pak na pouti. Vymetli jsme pár kolotočů, stánků s jídlem. Zet mi dala perníkové srdce a Filip plyšového medvídka. A pak jsem odjela.
Tři týdny ubíhaly někdy pomaleji, někdy rychleji. A čím víc se blížil odjezd, tím víc jsme se těšili. A to mě přivádí k tomu překvapení.
Měla jsem se vrátit v pátek, tak jsem se s nima domluvila, že se sejdeme ve 4 nebo tak nějak. Ale to bych nebyla já. Díky tomu, že už začala škola, tak jsem se jich poptala na jejich rozvrhy. To mi hrálo do karet, protože v pátek končili všichni stejně.
Domů jsem se vrátila kolem 11 a v jednu už jsem stála kousek od školy a čekala... Nikdo to nečekal. Filip sešel celý kopec a měl co dělat aby se nerozesmál, rozloučil se s klukama a rozběhl se proti mně. She Toast si mě celou cestu nevšimla, tak jsem musela naznačit její kamarádce aby do ní drcla. Až pak mě uviděla a tomu jejímu překvapenému výrazu se nešlo nesmát. :) Zato En mě viděla už někde nahoře na kopci, zastavila se, chvíli přemýšlela jestli jsem to já. A pak se rozběhla, zahodila deštník a padly jsme si do náruče.
Zet byla doma, bylo jí blbě tak jsem ji vytáhla a jelikož nemohla běhat, tak se ke mně doploužila. A nakonec Vé. Ta chodí do školy jinam, tak jsme na ni počkaly na zastávce a ona prostě nechápala. Celý den jsme se všichni usmívali jak měsíček na hnoji, že jsme konečně spolu. Tohle mi vážně vyšlo. Jo, vážně je ráda překvapuju.
To ale asi neplatí pro Seppa. Další z mých dobrých přátel. Je to přesně ten typ Dobrá duše-ne moc dobrý zevnějšek. On se tak nějak zakoukal do Vé. No asi víc než zakoukal. A řekla bych, že ona do něj taky, jenže si to holka zlatá neuvědomuje. Nejsem jediná, kdo si to myslí. Ale to je jiný příběh. Jde o tohle.
Silvestr. Sepp bude tady, v parku. Vé měla být doma ve městě. Neměli se potkat. Ale pak se ukázalo, že bude taky tady. Měly jsme být i se Zet u nás. Tak mě napadlo, proč neudělat překvápko pro Seppa? Proč s Vé do toho parku prostě nepřijít? Bude to jednoduché. Oběma jim zatajím, že tam ten druhý nebude. To není lež, no ne? Prostě jen neřeknu všechno.
Všecko klapalo až do včerejška. Kde mě by napadlo, že Sepp se dá do řeči s She Toast. Tady musím uvést, že se plány změnily a nakonec to vypadá na párty u En. A jak nikdo o mém plánu nevěděl, Sepp řekl She Toast, že bude v parku, ta mu zase řekla, že Vé bude tady. Můj plán se zhroutil jako domeček z karet.
Ale to bych nebyla já! Naděje přece umírá poslední. A tak jsem donutila She Toast aby mu řekla, že Vé do parku nepůjde, protože jí to otec zakázal. Seppa jsem zase přiměla říct, že tam taky nebude, protože to padlo a bude v UH s rodičema. She Toast je inteligentní, té jsem to vysvětlovat nemusela. Chápe moje důvody. Sepp z toho ale asi nemohl spát. Vysvětlovala jsem mu proč to Vé nesmí vědět, nelíbilo se mu to. A ještě dnes po mě chtěl po sto-páté vysvětlení, proč o tom holky nemůžou nic vědět.
Snad se mi teda povedlo odvrátit katastrofu, kdo ví. To se dozvíme až na konci pořadu.
Pa a pusu
vaše eLMo
Letos v září jsem byla na dovolené a na celé 3 týdny jsem tady nechala tu svoji partu napospas osudu. Jasně, řvala jsem jak želva už když jsme se loučili. Ale musím říct, že poslední společný den jsme si užili. Byli jsme na mistrovství republiky v PS (požární sport) a pak na pouti. Vymetli jsme pár kolotočů, stánků s jídlem. Zet mi dala perníkové srdce a Filip plyšového medvídka. A pak jsem odjela.
Tři týdny ubíhaly někdy pomaleji, někdy rychleji. A čím víc se blížil odjezd, tím víc jsme se těšili. A to mě přivádí k tomu překvapení.
Měla jsem se vrátit v pátek, tak jsem se s nima domluvila, že se sejdeme ve 4 nebo tak nějak. Ale to bych nebyla já. Díky tomu, že už začala škola, tak jsem se jich poptala na jejich rozvrhy. To mi hrálo do karet, protože v pátek končili všichni stejně.
Domů jsem se vrátila kolem 11 a v jednu už jsem stála kousek od školy a čekala... Nikdo to nečekal. Filip sešel celý kopec a měl co dělat aby se nerozesmál, rozloučil se s klukama a rozběhl se proti mně. She Toast si mě celou cestu nevšimla, tak jsem musela naznačit její kamarádce aby do ní drcla. Až pak mě uviděla a tomu jejímu překvapenému výrazu se nešlo nesmát. :) Zato En mě viděla už někde nahoře na kopci, zastavila se, chvíli přemýšlela jestli jsem to já. A pak se rozběhla, zahodila deštník a padly jsme si do náruče.
Zet byla doma, bylo jí blbě tak jsem ji vytáhla a jelikož nemohla běhat, tak se ke mně doploužila. A nakonec Vé. Ta chodí do školy jinam, tak jsme na ni počkaly na zastávce a ona prostě nechápala. Celý den jsme se všichni usmívali jak měsíček na hnoji, že jsme konečně spolu. Tohle mi vážně vyšlo. Jo, vážně je ráda překvapuju.
To ale asi neplatí pro Seppa. Další z mých dobrých přátel. Je to přesně ten typ Dobrá duše-ne moc dobrý zevnějšek. On se tak nějak zakoukal do Vé. No asi víc než zakoukal. A řekla bych, že ona do něj taky, jenže si to holka zlatá neuvědomuje. Nejsem jediná, kdo si to myslí. Ale to je jiný příběh. Jde o tohle.
Silvestr. Sepp bude tady, v parku. Vé měla být doma ve městě. Neměli se potkat. Ale pak se ukázalo, že bude taky tady. Měly jsme být i se Zet u nás. Tak mě napadlo, proč neudělat překvápko pro Seppa? Proč s Vé do toho parku prostě nepřijít? Bude to jednoduché. Oběma jim zatajím, že tam ten druhý nebude. To není lež, no ne? Prostě jen neřeknu všechno.
Všecko klapalo až do včerejška. Kde mě by napadlo, že Sepp se dá do řeči s She Toast. Tady musím uvést, že se plány změnily a nakonec to vypadá na párty u En. A jak nikdo o mém plánu nevěděl, Sepp řekl She Toast, že bude v parku, ta mu zase řekla, že Vé bude tady. Můj plán se zhroutil jako domeček z karet.
Ale to bych nebyla já! Naděje přece umírá poslední. A tak jsem donutila She Toast aby mu řekla, že Vé do parku nepůjde, protože jí to otec zakázal. Seppa jsem zase přiměla říct, že tam taky nebude, protože to padlo a bude v UH s rodičema. She Toast je inteligentní, té jsem to vysvětlovat nemusela. Chápe moje důvody. Sepp z toho ale asi nemohl spát. Vysvětlovala jsem mu proč to Vé nesmí vědět, nelíbilo se mu to. A ještě dnes po mě chtěl po sto-páté vysvětlení, proč o tom holky nemůžou nic vědět.
Snad se mi teda povedlo odvrátit katastrofu, kdo ví. To se dozvíme až na konci pořadu.
Pa a pusu
vaše eLMo
neděle 30. prosince 2012
Playbook?
Dnešek vypadal jako obyčejný den. Ale už ráno mi mohlo dojít, že zas tak obyčejný nebude. Spala jsem totiž až do čtvrt na 11 a to nikdy nedělám. První znamení.
Druhé bylo to, že Vé má dneska narozky. Je jí 16. A dneska se jen tak zjevila u nás doma. Chvíli jsme jenom tak kecali, pustila jsem ji na net a tak. Nakonec to dopadlo tak, že jsme se domluvily ještě s eN, že půjdeme ven. A když jde eN, je jasné, že i She Toast. Jenže když se řekne v půl čtvrté, po jejich je to ve čtyři. A tak jsme s Vé čekaly a mrzly.
Chtěly jsme zajít za Alešem do hospody, ale neměl službu. Tak jsme vyměnily lokál za jiný, kde prodávají i pečený čaj. Mňamka. Zákon schválnosti ale zafungoval - neměli ho. Ale to byl osud. Dala jsem si svoji klasiku, černý.
Jestli vás napadla otázka, co je na tom osudového, hned vysvětlím. V létě jsme s Filipem měli medovou mánii. Na táboře měli takové malé snídaňové medíky a my je pravidelně vyjídali. Nebyl problém jich sníst pět, šest denně. A když nám dneska donesli ty čaje, byly tam. Přesně tytéž medy, které mi okamžitě připomněly jak Filipa, tak léto. Vé si ten svůj snědla. Ale eN byla tak laskavá, že mi ho dala. A tak mám dva. Jeden dám Filipovi k narozeninám. Budu mít co dělat, abych mu s tím při nejbližší příležitosti nezamávala před nosem.
Po cestě do parku se rozjelo zajímavé téma. Postel. Jelikož jsem o nějaký ten rok starší než holky, jsem něco jako jejich rádce. Encyklopedie, jak řekla She Toast.
Napadlo je, že bych měla všechny tyhle svoje zkušenosti sepsat. Protože až se ony tři dostanou do podobných situací, budu to zase já za kým přijdou pro radu. Jasně, dělaly jsme si z toho docela srandu, ale mělo to myšlenku. Tak jsem si řekla, proč ne? Proč by moje excesy měly ležet zapsané jen někde v deníčku, když můžou pomoct kamarádkám? Uvažovala jsem i o vhodném názvu. Biblí bych pobouřila křesťany, kdyby se to náhodou někdy dostalo na denní světlo. Encyklopedie neodpovídá obsahu. A pak jsem si vzpomněla na HIMYM. Na Barneyho. Ten chlápek je ikona. A mým spisům budu říkat Playbook.
Pa a pusu
vaše eLMo
Druhé bylo to, že Vé má dneska narozky. Je jí 16. A dneska se jen tak zjevila u nás doma. Chvíli jsme jenom tak kecali, pustila jsem ji na net a tak. Nakonec to dopadlo tak, že jsme se domluvily ještě s eN, že půjdeme ven. A když jde eN, je jasné, že i She Toast. Jenže když se řekne v půl čtvrté, po jejich je to ve čtyři. A tak jsme s Vé čekaly a mrzly.
Chtěly jsme zajít za Alešem do hospody, ale neměl službu. Tak jsme vyměnily lokál za jiný, kde prodávají i pečený čaj. Mňamka. Zákon schválnosti ale zafungoval - neměli ho. Ale to byl osud. Dala jsem si svoji klasiku, černý.
Jestli vás napadla otázka, co je na tom osudového, hned vysvětlím. V létě jsme s Filipem měli medovou mánii. Na táboře měli takové malé snídaňové medíky a my je pravidelně vyjídali. Nebyl problém jich sníst pět, šest denně. A když nám dneska donesli ty čaje, byly tam. Přesně tytéž medy, které mi okamžitě připomněly jak Filipa, tak léto. Vé si ten svůj snědla. Ale eN byla tak laskavá, že mi ho dala. A tak mám dva. Jeden dám Filipovi k narozeninám. Budu mít co dělat, abych mu s tím při nejbližší příležitosti nezamávala před nosem.
Po cestě do parku se rozjelo zajímavé téma. Postel. Jelikož jsem o nějaký ten rok starší než holky, jsem něco jako jejich rádce. Encyklopedie, jak řekla She Toast.
Napadlo je, že bych měla všechny tyhle svoje zkušenosti sepsat. Protože až se ony tři dostanou do podobných situací, budu to zase já za kým přijdou pro radu. Jasně, dělaly jsme si z toho docela srandu, ale mělo to myšlenku. Tak jsem si řekla, proč ne? Proč by moje excesy měly ležet zapsané jen někde v deníčku, když můžou pomoct kamarádkám? Uvažovala jsem i o vhodném názvu. Biblí bych pobouřila křesťany, kdyby se to náhodou někdy dostalo na denní světlo. Encyklopedie neodpovídá obsahu. A pak jsem si vzpomněla na HIMYM. Na Barneyho. Ten chlápek je ikona. A mým spisům budu říkat Playbook.
Pa a pusu
vaše eLMo
sobota 29. prosince 2012
Předsevzetí?
Ahoj Světe!
Je sobota večer. Všichni normální lidi někde paří. Možná. Nejspíš připravují játra na blížící se konec roku. A co já? Mně se plní můj malinký sen, stvořený americkýma romantickýma komediema. Sedím v posteli, spoustu polštářů kolem, na klíně notebook a v pozadí ucincaná hudba. Až na to, že tak ucincaná není. To bych urazila našeho zlatého Slavíka a to nechci. :)
Jak se blíží silvestr, spousta lidí balancuje. Ale k čemu to? Stejně příští rok, který začíná příštím týdnem, budou s největší pravděpodobností dělat tytéž chyby co letos. Kosmická karma dostane pořádnou nálož předsevzetí typu: budu víc běhat, zhubnu, nebudu nevěrná/ý, budu zdravě jíst, nebudu lhát, ... A stejně zůstane jen vzpomínka. Při dobré vůli budou nanejvýš měsíc tohle všechno dodržovat.
Moje předsevzetí? Žádné nemám. Díky své pofidérní vůli toho moc nevydržím. S kouřením jsem přestávala něco kolem roku. Ale nemůžu říct, že bych to nezvládla. A pro kuřáky, co s tím chtějí taky seknout, mám jednu jedinou účinnou radu: Je to o vůli a motivaci.
Vůle je základ. Pokud nechceš, tak to nezvládneš. Já měla motivaci a podporu skvělou. She Toast mi pomohla na začátku a stála za mnou. V pomyslné druhé polovině mě držel zase kámoš, říkejme mu Filip. Přestali jsme spolu. Vlastně hodně věcí děláme takhle spolu. Když nepije on, ani já. Když jsem si zapálila, on taky. Jediné, v čem se neshodneme, je příchuť čaje. Černý a ovocný.
Nějaké předsevzetí jsou ale k ničemu. I psychologové něco takového říkají. Stejně většinu z nich nesplníme a pak máme jenom výčitky. Které utápíme v nějakém dalším zlozvyku. Stojí to za to?
A to by z mých úvah bylo pro dnešek všechno. Užívejte zbytky roku.
Pa a pusu
Vaše eLMo
Je sobota večer. Všichni normální lidi někde paří. Možná. Nejspíš připravují játra na blížící se konec roku. A co já? Mně se plní můj malinký sen, stvořený americkýma romantickýma komediema. Sedím v posteli, spoustu polštářů kolem, na klíně notebook a v pozadí ucincaná hudba. Až na to, že tak ucincaná není. To bych urazila našeho zlatého Slavíka a to nechci. :)
Jak se blíží silvestr, spousta lidí balancuje. Ale k čemu to? Stejně příští rok, který začíná příštím týdnem, budou s největší pravděpodobností dělat tytéž chyby co letos. Kosmická karma dostane pořádnou nálož předsevzetí typu: budu víc běhat, zhubnu, nebudu nevěrná/ý, budu zdravě jíst, nebudu lhát, ... A stejně zůstane jen vzpomínka. Při dobré vůli budou nanejvýš měsíc tohle všechno dodržovat.
Moje předsevzetí? Žádné nemám. Díky své pofidérní vůli toho moc nevydržím. S kouřením jsem přestávala něco kolem roku. Ale nemůžu říct, že bych to nezvládla. A pro kuřáky, co s tím chtějí taky seknout, mám jednu jedinou účinnou radu: Je to o vůli a motivaci.
Vůle je základ. Pokud nechceš, tak to nezvládneš. Já měla motivaci a podporu skvělou. She Toast mi pomohla na začátku a stála za mnou. V pomyslné druhé polovině mě držel zase kámoš, říkejme mu Filip. Přestali jsme spolu. Vlastně hodně věcí děláme takhle spolu. Když nepije on, ani já. Když jsem si zapálila, on taky. Jediné, v čem se neshodneme, je příchuť čaje. Černý a ovocný.
Nějaké předsevzetí jsou ale k ničemu. I psychologové něco takového říkají. Stejně většinu z nich nesplníme a pak máme jenom výčitky. Které utápíme v nějakém dalším zlozvyku. Stojí to za to?
A to by z mých úvah bylo pro dnešek všechno. Užívejte zbytky roku.
Pa a pusu
Vaše eLMo
čtvrtek 27. prosince 2012
Není čas ztrácet čas!
Jo, tuhle větu jsem řekla asi před minutou svojí kámošce eM. Tak nějak z ní vylezlo, že si chce založit blog. Musela jsem se pousmát. Jako by na tom bylo něco vtipného. Jenže! Ono je! Pár dní zpátky mě totiž napadlo, že si blog založím taky. Ale můj líný zadek ne a ne k tomu dokopat. Až teď.
Takže tenhle blog vzniká zároveň se svojí blogovou sestrou She Toast. No uvidíme, jak dlouho nám to vydrží.
Upřímně vůbec nevím, co z tohohle vyleze. Každopádně účelem tady tohohle by mělo být něco jako 3P. Pobavit, poučit, poznat.
Snad se vám tu bude líbit. Mějte se paráďácky,
vaše eLMo! :-*
Takže tenhle blog vzniká zároveň se svojí blogovou sestrou She Toast. No uvidíme, jak dlouho nám to vydrží.
Upřímně vůbec nevím, co z tohohle vyleze. Každopádně účelem tady tohohle by mělo být něco jako 3P. Pobavit, poučit, poznat.
Snad se vám tu bude líbit. Mějte se paráďácky,
vaše eLMo! :-*
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)