Ano, vím. Na tohle téma bylo napsáno už hodně. Dopředu říkám, že si nemyslím, že bych mohla přijít s nějakou novou myšlenkou. Na druhou stranu jsem vždycky narazila jen na články, ze kterých vyplývalo jediné: nikdo vlastně neví, jak to je. Tak to dáme všechno dohromady.
Napadlo mě 5 hlavních typů situací, které můžou nastat. Tak si to probereme pěkně jednu po druhé.
1) KAMARÁDI OD ŠKOLKY: Jasně, typické. Když se znáte od malých špuntů a jste pořád kamarádi, je skoro nemožné, aby přeskočila jiskra. Přece jenom takový kluk je pro nás holky něco jako brácha a kdo by chtěl chodit s vlastním bratrem, že? Ale takový bráchův kamarád, to už je jiné kafe :)
2) JEDEN ANO, DRUHÝ NE: Tohle se stává často, řekla bych. Mně třeba hodně často. Prostě jste kamarádi. Někdy lepší, někdy spíš známí. Někdy se označíte za nejlepší přátele. A pak to přijde. Jeden z vás začne vnímat toho druhého jinak. Motýlci v břiše, přiblbý úsměv, když se ten druhý ozve, no známe to všichni. Buď se k tomu nakonec přizná nebo to dusí v sobě. V tom případě se pak akorát trápí a nikam to nevede. A časem to prostě přejde. Když to přizná, uleví se mu. Otázka zní, jak to pobere ten druhý. Většinou to přátelství ovlivní, někdy nějaké skončí. V mém případě to ty dotyčné i mě vždycky přešlo a kamarádi jsme zůstali. V jednom případě, kdy jsem se mu nikdy přímo nepřiznala, se z nás po čase stali ještě lepší přátelé a moje hormony se uklidnily. On je dodnes mým dobrým přítelem. Vlastně si troufám říct, že všechny moje případy to posílilo.
3) ZKUSÍME TO: Jak už název napovídá, z přátelství vznikne láska, zamilovanost, náklonnost.. Něco takového. A opět tu máme dva scénáře. A moji trošku do mlýna. První scénář. Vy dva se do sebe opravdu zamilujete a prostě vám to vyjde. Žádná věda, no ne? Bude z vás krásný páreček. Netřeba dále rozvádět.
A nebo se stane toto. Jeden z vás bude opravdu vážně zamilovaný. Třeba i roky, tajně. Ten druhý o tom může vědět, nemusí. To není až tak podstatné. Ale naráz se zamiluje. Tak si řekne, jo zkusím to. Risk je zisk. A bingo, je z vás pár. Ale po nějaké době, v řádech několika málo týdnů až měsíců ten druhý zjistí, že to byly prostě jen hormony. Už k tomu druhému nic necítí, všechno opadlo. Nějaká přitažlivost nebo touha je fuč. A tak se dřív nebo později rozejdete. Důsledky? V mém případě jsme se spolu nebavili dva roky. A to jsem mu při rozchodu řekla upřímně, že prostě nic necítím. Až teď jsme k sobě našli znova cestu, ale nikdy to nebude jako dřív.
4) FRIENDS WITH BENEFITS: I tohle se může stát. V ideálním případě oba dva ví, do čeho jdou a nechtějí po sobě nic víc, než ty benefity. Pravidla jsou jasně dané. A stejně se to kolikrát zvrtne a pokračuje to jako v bodě 2 nebo 3. Horší už je, když jeden druhého využívá. Ví, že je objektem něčí touhy a jen aby uspokojil svoje nejzákladnější pudy, tak toho naivku využije. Tahá ho/ji za nos, říká přesně to, co dotyčný/á chce slyšet.. Takže tohle opravdu nedoporučuju. Zvláště citlivějším jedincům.
5) SLEPÝ UVĚŘÍ: Nic vám to neříká? Taky jsem se s tím setkala zatím jen jednou. Vlastně by se to časem dalo možná zařadit do některé z výše uvedených kategorií. A nebo taky ne. Funguje to asi takto. Jste přátelé. Nejlepší. A funguje vám to. Pak přijde situace, která to změní. Nebo se to prostě jen vystupňuje. Jeden z vás se přestane chovat jako kamarád. Začne to malýma pozornostma, které jsou normální. Pokračuje to, dárečky jsou tady pořád. Letmé doteky, nečekané telefonáty jen tak (chci tě jenom pozdravit), jste ten první člověk komu volá v podnapilém stavu, objetí, vodíte se jak můj s mojů... Až si toho okolí začne všímat a ptát se. "Vy spolu chodíte?" Ne, říkáte vy. Ale oni? "No nevypadá to tak, rozhodně se tak chováte." A pak se jednou vzbudíte a zjistíte, že vám vlastně chybí. Zakoukali jste se do sebe. Máte co dělat, abyste se s tím srovnali. A ten druhý? Tvrdí, že jste přece jen kamarádi, nic víc. Ale proč se tak nechová? Zůstává otázkou, proč to popírá. Nevidí to snad? Bojí se přiznat si to? Existují snad překážky, které jim brání být spolu? (Jo, překážky jsou totiž všude.)
A toto je přesně bod, kdy se rozhodne. Dostane odvahu, přizná si to a vztah bude pokračovat něčím výše zmíněným? Nebo budou oba svoji lásku skrývat za maskou přátelství? A je to vůbec láska nebo přátelství? Co myslíte?
Žádné komentáře:
Okomentovat